REALITY_chapter1: WELLBEING

Bydlet znamená žít: Znepokojující reality bytové krize.

Upeč třeba chleba, postav třeba zeď…

Oficiální kanály středního proudu radí, že pokud chceme bydlet stabilně a bezpečně, je potřeba hodně pracovat, hodně vydělávat, strategicky investovat a kupovat nemovitosti. V reálném světě ale řešení bytové krize zdaleka netkví jen v “magických zlepšení” na individuální úrovni těch, kdo jsou v zranitelných pozicích. Spoléhat na zděděný či získaný kapitál, náhlý propad cen nemovitostí nebo třeba na obdržený byt jako odměnu za úspěch v reality show je zrádná strategie, protože ve společnosti, která stále využívá nerovností a vykořisťuje své živé i neživé součásti, nikdy skutečně nevyhrají ani ti z nás, kterým se podaří sehnat ucházející bydlení.

Jenže jiný svět je možný a už dnes se tam, kde lidé sdílejí, pečují a budují resilienci, rodí jeho počátek. Pokud chceme konkurovat krizi bydlení - nebo obecně krizi nestabilního, nespolehlivého a inherentně nespravedlivého systému - je třeba proti takové výzvě stát spolu. Trh nám sice možnosti opravdového řešení dlouhodobého problému nenabídne, my ale můžeme taková řešení spoluvatvářet úplně mimo rámec trhu a růstové doktríny.

Ve světě, kde má leckdo pocit, že je na své problémy sám a že snad ani nemá smysl s někým sdílet svoji realitu je více než kdy jindy důležité tuto izolovanost - respektive izolaci - prolomit. Pokud si nasloucháme, potkáváme se a pomáháme si, vytváříme paralelní struktury, které fungují jako záchytná síť. Některými příklady takových paralelních struktur může být nájemnické hnutí (respektive Iniciativa nájemníků, která sdružuje lidi na základě společného zájmu o stabilní a dobré bydlení a pomocí kolektivního vyjednávání pomáhá zlepšovat jejich podmínky), různé možnosti komunitního a družstevního bydlení, squatting (respektive využívání obyvatelných prostor, které stojí, ale jediné, co zabraňuje jejich využívání je zákon nebo něčí peníze) nebo komunitní soběstačnost ve formě sdílených domů, bytů či “kolonií”.

Je mnoho způsobů jak realizovat snahu o společenskou změnu v otázkách bydlení, zásadní ale ve všech případech zůstává imaginace, spolupráce, kreativita a odvaha přemýšlet mimo rámce struktur, které nás udržují v šachu. Společnými silami můžeme z hrůzné reality show, kterou je současný trh s bydlením, udělat realitu, ve které bydlíme, žijeme a tvoříme spolu a udržitelně.




4. díl eseje na pokračování                                                                              Olga Wawracz